apoštolové:
pohleď na mé trápení a strasti
jak se utápějí v poháru vína
teď mě neruš, já nevidím žádná řešení
život je fajn, dokud se večer nestane ránem
vždy jsem doufal, že se stanu apoštolem
a mohl bych se jím stát, kdybych chtěl
když se pak stáhnu do ústraní, sepíšu evangelium
aby o nás všichni mluvili, když zemřeme
smysl poslední večeře pro Ježíše: „velice jsem toužil jíst s váni tohoto beránka, dříve než budu trpět.
Od této chvíle nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde království Boží
tento chléb je mé tělo, které se za vás vydává
toto je kalich mé krve, která se za vás prolévá
vezměte a podávejte mezi sebou“
tichá radost sdílení a sebevydání
ale už brzy zneužito:
1. „brzy“ po večeři:
L 22:24 (cestou z večeřadla) vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi největší. 25 Řekl jim: "Králové panují nad národy, a ti, kdo jsou u moci, dávají si říkat dobrodinci. 26 Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží. 27 Neboť kdo je větší: ten, kdo sedí za stolem, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, kdo sedí za stolem? Ale já jsem mezi vámi jako ten, který slouží.
Ježíš jim dává za vzor své sebevydání
2. „brzy“ v dějinách církve
1 Kor 11:20 Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: 21 každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.
píseň říká, co učedníci dělají
opíjejí se
lahodí si v tom, jak slavné chvíle zažívají
Je to v protikladu k tomu, co by dělat měli, jak je to Ježíš učil
ještě jinými slovy např.
L 14:25 Šly s ním veliké zástupy; obrátil se k nim a řekl: 26 "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. 27 Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
sebe se zříci: na sebe nedbat, nehledět
nejde o nenávist ve smyslu psychologickém
nýbrž o vědomé zřeknutí, odmítnutí, odvrat a sebezapření
nést kříž: připravenost na utrpení (až k smrti)
nevyhybání se utrpení
Myslíš, že se můžeš stát moudrým a přitom dále dělat to, co děláš? Můžeš stejně popíjet, stejně planout hněvem, stejně být otrávený? Ne, musíš probdít noci, překonávat choutky, opustit svoje přátele a příbuzné, tvůj služebník tebou musí pohrdat, lidé na ulici se ti musí vysmívat. (Epiktetos)
