Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

151. Bude ateistická rebelie? Výjimku z nočního zákazu vycházení dostaly půlnoční Vánoční mše, ale ne Silvestrovské oslavy.

150. Roky jsme řešili, jaké to je, když muslimské ženy nosí zahalené obličeje. S koronavirem a rouškami jsme teď do toho experimentu byli vtaženi všichni.

151. Nazval svou firmu Boží střecha, chce tím naznačit, že staví střechy fakt skvělé. A když se to nepovede nebo nestihne, máte z postele výhled na boží střechu v pojetí trampském.


DALŠÍ "STŘÍPKY" JSOU VE SLOŽKÁCH VPRAVO

Opilý pohřeb

Stalo se v B., v malé vesnici, kde je kostel jen katolický, malý, který si ta hrstka místních evangelíků propůjčovala jen k pohřbům. A ten den byla opravdu zima, snad minus dvacet. Kostel promrzlý, malá kapela promrzlá, všude hromady sněhu, v kterých je odklizena cestička jen v nejmenší nutné šíři. Před mrazem se nedalo kam schovat. Tedy ne jinam než do hospody, odkud taky většina účastníků přišla jen několik minut před obřadem. Pozůstalí, to byla prostá rodina, dva synové, mimocírkevní, kterým zemřela maminka. Už když jsem autem přijel, měli všichni červené tváře a táhla z nich slivovice. Před obřadem kdosi upadl a bouchl se hlavou do rakve, když k ní nesl květiny. I vsedě v lavicích během obřadu se lidé kývali. A zase, co s tím může dělat farář? Kázání jsem notně zkrátil, spíše řekl pár vět prostými slovy. Ještě že nosiči rakve byli profesionálové a drželi se mnou fazónu. Když jsme pak šli za autem s rakví skrz vesnici k hřbitovu, ani jsem se neohlížel, co se děje za mnou. Ale myslím, že všem to provětrání docela prospělo. (Jistě by se dala tato historka natahovat přemýšlením, kde pozůstalí po pohřbu skončili - a jak skončili.)