Jestliže vám pro četbu křesťanského internetu nezbývá čas na čtení Bible, nečtěte internet!

Farářské střípky

78. Protivný týpek, ten Vinnetou, jak nesleze z koně a všude vede důležité řeči, že jsou všichni lidi bratři. Nemohl jsem se dočkat, až ho zabijí. - Šikovně ho parodoval Ježíš, když jel na oslu.

77. Když někdy katolíci spěchají do kostela, nenechte si ujít příležitost k dobrému pobavení. Můžete je pozorovat, jak za vchodem do kostela groteskně odbývají ta jejich pokleknutí a pokřižování, a cákají svěcenou vodou.

76. A propos: do jednoho z těch podstavců asi musel být umístěn hasicí přístroj. I připadl tento moderní atribut sv. Pavlovi, vzdor tomu, že sám napsal: „Plamen Ducha nezhášejte“.

75. Na Velehradě osm podstavců se svatými, v mezerách mezi nimi lavičky. A já vůl si sedl na jednu z nich, takže si lidé v jedné řadě s nimi prohlíželi i mne.

74. Já jsem evangelík, a-le“ (zřetelně se odsekl – od čechobratrů - liberálů) „... luterský“, (řekl s intonací jako by říkal „nebeský“). – Podobně jsem v Česku slyšel říkat i „evanjelik“ a „slovenský“.

73. Působivěji než komentátorka Hospodářských novin (4. 8. 2016) bych svou nazlobenost po průjezdu republikou nevyjádřil: "Česká republika v prvním pololetí z Bruselu obdržela 66,6 miliardy korun (to je číslo satanovo). Díky nim jsou aktuálně všechny hlavní tahy rozkopané a fakticky neprůjezdné."

72. A na dalším mostě - na lávce u Slezskoostravského hradu - tentokrát poutač, na hradní výstavu: "Víte, kde spí v létě čerti?" - Ať jdou s takovým matením k čertu.

71. Na rám mostu Pionýrů, nad místo, kde po přespávajících bezďácích zůstávají hromady odpadků, dali nápis: ‚"Nepořádek se mnohem méně odstraňuje, když ti, kterým se nepořádek příčí, opouštějí lidskou společnost a ukrývají se na pouštích nebo jiných samotách…“ J. A. Komenský (Via lucis)‘. Myslím ovšem, že Cestu světla nepochopili, že chtěli být osvětoví na způsob úřednický, že mysleli na ty, „kterým se pořádek příčí“. Svou hloupostí povýšili bezdomovce na muže svaté.

70. Vypreparovalii z obrazu světa Boha, anděly a démony. Teď začíná augmented reality uprázdněný prostor zaplňovat - nejprve pomocí pokemonů.

69. Kázání jako duchovní porno: kazatel obnažuje duši, přehrává vzrušení, slova chtějí být vyzývavá. Ti, kdo to sledují, to jako reálnou výzvu neberou.

68. Na Den Husa mě stigmaticky palí žáha.

67. "Chtěla bych si koupit křížek. Ten s tím panduláčkem."

66. Koukám do kalendáře, dnes je výročí Pražského povstání a Nanebevstoupení Páně.

65. Asi už jsou zoufalí, jak ohrožené druhy zachránit. V ZOO Brno teď jedno lední medvídě pokřtili.

64. Nejsem schopen číst příběhy o tom, že jim prý Bůh dal novou, zaslíbenou zemi, a že mají vyvraždit místní obyvatele.

63. V čekárně u zubaře si čtu pašije - abych se styděl bát se bolesti.

62. Na Velký pátek o bičování se smutkem čteme. V pondělí pak - vesele - sami bičujeme.

61. Většina lidí bude vzkříšena z hrobů - u nás však budou cinkat skleněná dvířka kolumbária. A co ty štelářky - udrží je vůbec - aby se zase rovnou nepřizabili?

6o. "Nejvíce mě při četbě Augustinových Vyznání zaujalo to, že měl nemanželské dítě."

59. Jezdit se opalovat a koupat do muslimských zemí - kdo takovou blbost vůbec vymyslel?

58. Kaple Parlamentu je ohleduplně židovsko-křesťanská. Proto tu nejsou desky Desatera, jen číslice od 1 do 10 na oknech, sluneční paprsky budou jako světlo Zákona. Není tu kříž, Ježíše pověsili zevnitř na dveře, když budou vrzat, bude to jak smrtelný chrapot.

Nastalo velké zemětřesení

Mt 28,2-7a A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých.“

Přátelé v Kristu,
celý dnešní příběh začíná zázračně a nadlidsky. Z nebe sestupuje anděl a působí zemětřesení. Skály pukají. Kdyby šlo o vyprávění mýtické, mohli bychom se přitom až bát, co zemětřesení udělá s Ježíšovým hrobem. Kdyby se zřítil, nebo kdyby se ve skále otevřela puklina a země pohltila Ježíšovo tělo, sestoupil by doslova až do podsvětí. - Ale my nejsme v mýtu. Podstatný rozdíl mezi mýtem a Biblí je v tom, že v Bibli jde o člověka. Zde je dění přiměřené člověku, i ono nadzemské dění. Protože člověk je v ohnisku těchto dějů, této Boží pozornosti. Síly, které uvádějí do pohybu náš dnešní příběh, jsou nadlidské, mocné zemětřesení a ještě mocnější anděl, který je vyvolal - ale kvůli člověku se to děje. Člověk je zde mírou všeho dění. Je to krásná naděje pro nás, kteří máme tak často pocit, že nás věci světa přesahují. A především se nám zdá, že nade vším, co je ve světě, vítězí zmar a smrt. Podle příběhu velikonoční neděle je tomu jinak: sice člověk umírá, i Ježíš zemřel, ani neživý člověk však nesplývá s neživou hmohou. Platí sice, když jednou zemřeme, že náš prach přijde k prachu země. Nad mým prachem se však v poslední den postaví Vykupitel, říká už Job (19,21) ve Starém zákoně. A proto ani rozpad povrchu země v dnešním vyprávění neznamená zkázu lidskou, obojí nesplývá. Právě naopak. Zemětřesení zde slouží k tomu, aby se ukázalo, co je skutečně pevné, co je díky Boží moci skutečně pevné. Země se třese, aby se život odloupl a osvobodil od toho, co propadá zkáze. - Ostatně: tento motiv zemětřesení byste u evangelisty Matouše našli už jednou dříve (27,51nn), ve vyprávění o Velkém pátku, tedy v příbězích o tom, co se stalo o necelé dva dny dříve. V okamžiku Ježíšova skonu „se země zatřásla a skály pukaly. Hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých byla vzkříšena; vyšli z hrobů a po jeho vzkříšení vstoupili do svatého města a mnohým se zjevili.“ V okamžiku Božího zásahu, Božím zatřesením je podobně také v dnešním evangeliu odděleno to, co je mrtvé - jako skála, a to, co je živé, byť se to mrtvé zdálo - Ježíšova mrtvola. To, co se zdálo pomíjivé a už mrtvé, se probouzí - vzpomeňte také na rozpadlé kosti z vidění proroka Ezechiele. V okamžiku Ježíšovy smrti na kříži byli vzkříšení mnozí z těch, kdo zemřeli před ním. Vstali z mrtvých, a vejdou do Jeruzaléma, do svatého města. Tento velkopáteční zázrak zaznamenaný Matoušem odvážně naznačuje, že nejenom Ježíš byl vzkříšen. Tato první zpráva o zemětřesení a vzkříšení nás spojuje s nadějí obecnou biblickou, s nadějí na vzkříšení, která byla už před Ježíšem. Vždyť Hospodin není Bohem mrtvých, ale živých. - A jak už to v Bibli bývá, ten velkopáteční zázrak ukazuje také dopředu, vždyť to, že vzkříšení vejdou do toho pravého svatého města, do nebeského Jeruzaléma, ta naděje je teprve před námi. 

O vzkříšení je tedy u Matouše řeč už při vyprávění o Velkém pátku. Překvapilo nás to? Matoušovi asi záleží, aby naději vzkříšení ukázal i pro další lidi, i pro ty, kdo zemřeli už před Ježíšem. Byli dokonce vzkříšeni před Ježíšem. A přece je jejich vzkříšení spojeno se Ježíšem, podmíněno a způsobeno Ježíšem. Právě on dává té širší naději impuls. Matouš to vyjádří také tím, že napíše, že ti jiní vzkříšení Ježíše nepředejdou, nepředběhnou. Do svatého města vstoupí až po ježíši, po jeho vzkříšení. - A proto ani my nemusíme spěchat, abychom vyhlíželi další vzkříšené, a můžeme se ještě zastavit u oné scény před hrobem Ježíšovým. Hle: Anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. A vojáci, kteří ten hrob hlídali, jsou teď pochopitelně zděšeni. Oni, římští vojáci, kteří měli zajišťovat, aby se všechno dělo tak jak má, teď neručí ani sami za sebe, jsou strachy bez sebe, ani sami sebe nemohou uhlídat. Doposud jim všechno vycházelo: oni Ježíše zatkli, ukřižovali, zabili, svým hlídáním u hrobu měli zajistit, aby byl Ježíš spolehlivě uvnitř a tedy prokazatelně mrtvý. Teď jsou však sami vojáci mrtví strachem. Anděl převrátil jejich plány. Teď oni jsou jakoby mrtví, strachem mrtví. Ženám však anděl říká: vy se nebojte. Anděl povzbuzuje ženy, které jsou slabé a které by jinak byly v tuto chvíli dvojnásob bezmocné. Samy by asi asi bezradně stály před uzavřeným hrobem a před vojáky, kteří hrob střežili. Teď však, zásahem andělovým, jsou vojáci strnulí, hrob otevřený, a anděl ženy povzbuzuje, aby ony se nebály. Protože anděl převrátil skutečnost, jsou vojáci nehybní, ženy se však hýbat mají. Pojďte, říká anděl ženám – a pak půjdete. Pojďte se podívat na místo, kde Ježíš ležel. A pak jděte a řekněte učedníkům, že byl vzkříšen. Anděl tedy nejprve pozval ženy, aby vstoupily do hrobu a přesvědčily se, že tam Ježíš není. - Snadno si celou scénu představíme: z vojáků, z těch, kdo měli této scéně původně vládnout, se stávají pouhé nehybné kulisy. Vojáci jsou strnulí, ale ženy jdou, nejdříve dovnitř do vnitřku hrobu a pak cestou za učedníky. Jakoby anděl zastavil běžný běh světa, kterému navenek vládnou mocní, zastavil běžící film světového dění. A potom pozval ženy, aby si prohlédly útroby tohoto světa. Vnitřek hrobu. Uvnitř není mrtvý, není smrt. Nakonec není smrt. Anděl zastavil běh světa, jenž se jinak řídí svými zákonitostmi: že prý ten, kdo provokuje, ten to schýtá. A špatně skončí, kdo usiluje ve světě o dobro. To všechno anděl na chvíli zastavil, a dal těmto ženám, které měly Ježíše rády, nahlédnout pod povrch věcí – Ježíš, ten, který lidi do konce miloval a miluje, byl vzkříšen.
A teď jděte, slyšely ty ženy tehdy. A máme to slyšet i my dnes a tady. Jděte. Ať se dá tahle Boží pravda do pohybu. Vy se nebojte, nebuďte strnulí jako mrtví. Ale jděte a zvěstujte. Tu Boží pravdu - Ježíš byl vzkříšen. Pokud se vám dostalo vhledu pod povrch věcí a poznali jste, že poslední slovo nemá smrt, jděte a žijte touto vírou.

Pane Bože náš, vyznáváme svou slabost, že mnohdy víru nemáme, že jsme pak často mrtví strachem.
Vyznáváme svou víru, že jsi v Ježíši zjevil nový život.
Tím novým životem chceme žít i my, svou proměnu začínáme tím, že odpouštíme těm, kdo se proti nám provinili.